www.sarden.cz - internetový sci-fi magazín sarden.cz/uvaha-kruhy-v-obili

Text byl také kromě toho souběžně publikován ve sci-fi příloze internetového deníku Neviditelný Pes na adrese v tomto odkazu

v případě zájmu kontaktujte cropcirclesonline@gmail.com

EN version  28. dubna 2011

Na začátku bude vymezeno několik podstatných pojmů. Úplně nejdřív ze všeho budou "Kruhy v obilí" přejmenovány na "Obrazce v obilí", protože se nejedná pouze o kruhy. V určitém stadiu výzkumu docházelo k tendencím přejmenovat je na "Polní Piktogramy" (PP, anglicky Field Pictograms, FP), od této snahy bylo ale prozatím upuštěno z velmi jednoduchého důvodu. Piktogramy jsou totiž obrázky, které přenášejí a sdělují určitou informaci. Jak z následujícího textu vyplývá, "Obrazce v obilí" nepřenášejí informaci naprosto žádnou, ač se to občas opravdu nezdá. V případě takových, jejichž sdělení bylo dodatečně "rozluštěno", se totiž s poměrně velkou jistotou jedná o podvrh. Jako příklad lze uvést "Poselství z Chiboltonu" - 21.8.2001, nebo z Crabwoodu - 18.8.2002, nebo "Konfiguraci PI" - 1.7.2008, Barbury Castle, jistě velmi obtížně, přesto ale lidskými silami zhotovitelné obrazce.

Protože se ale jedná o poměrně zažitý název, na někteých místech následujícího textu bude pro obrazce použita ustálená zkratka Crop Circles (Crop Circles).

Pro začátek budou shrnuty výsledky dosavadních výzkumů do několika bodů:

1. Obrazce v obilí nezhotovují ani lidé, ani mimozemšťané, jsou výsledkem působení čistě přírodních pochodů. Fyzika, chemie, biologie a další příbuzné obory. Z určitého pohledu je dokonce možné uvést, že veškeré obrazce v obilí lze považovat za výsledek působení termonukleárních pochodů (bude vysvětleno).

zdroj obrázku

2. Jest se domnívati, že v této oblasti dochází, i když velmi zřídka, k výrobě podvrhů. Jako podvrhy jsou označeny obrazce zhotovené lidmi, takzvanými circlemakery. Protože se ale ze statistického hlediska jedná o naprostou výjimku, která spadá dokonce hluboko pod oblast statistické chyby - jak je vysvětleno hned v následujícím bodu, nebude o nich v dalším textu prakticky ani zmínka. Až na nepatrné výjimky (statistické).

3. Přestože se to může zdát sebeméně pravděpodobné, takových podvrhů je ve skutečnosti jen nepatrný zlomek procenta, mnohem méně než tisícina ze všech objevených i neobjevených pravidelných i méně pravidelných obrazců. Jistě mnohem víc než 99,9% všech objevených obrazců v obilí vzniklo působením čistě přírodních, pozemských sil. Takové sdělení prokazatelně velmi ostře kontrastuje se sdělením téměř jakéhokoliv filmového nebo televizního pořadu, věnujícímu se problematice Crop Circles. Naprosto bez výjimky, v každém takovém pořadu se objeví jednotlivec nebo skupina lidí s prkýnkem a provázkem, kteří se zdánlivě výrobou takových podvrhů zabývají, díky čemuž určité skupiny pozorovatelů opakovaně docházejí k závěru, že to je jediný možný opravdový způsob jejich vzniku.  Ze statistického sledování poměrně jednoznačně vyplývá, že v přítomnosti filmových a televizních kamer a štábů mnohonásobně (o mnoho řádů) vzrůstá počet nejrůznějších pomatenců, kteří se na takovém místě vyskytují. Stačí se podívat na jakýkoliv přenos z parlamentu. Je nutné si uvědomit především tu skutečnost, že každý, kdo v jakémkoliv filmovém nebo televizním pořadu vystoupí, za to dostane určitou odměnu, a jeho tvář spatří alespoň na krátký okamžik tisíce lidí. V případě některých multimediálních exhibicionistů dokonce se dokonce jedná o odměnu nejvyžadovanější. V popisovaných případech (falzifikátoři obrazců) v naprosté většině (naštěstí) poprvé a naposledy. V jakémkoliv jiném oboru lidské činnosti by totiž podobný podvrh byl odhalen velmi jednoduše poté, co by se přihlásil pravý autor, a falzifikátory tak jednou provždy odhalil a zesměšnil. Z velmi jednoduchého a prostého důvodu, který vyplývá z následujícího textu, se pravý a skutečný původce zjevování obrazců v obilí nepřihlásí nikdy, pravděpodobně z vrozené skromnosti, je proto nutné to udělat za něj. Pokud by se ale čistě náhodou někdy s takovými falzifikátory a napodobovateli potkal, k čemuž by opravdu někdy skutečně dojít mohlo, udělil by jim takovou lekci, že by už zcela určitě nikdy nikoho nenapadlo je následovat. Vzhledem k tomu, že poťouchlí circlemakeři by byli po každém takovém setkání poněkud přičmoudlí až ohořelí, rozhodně jim takové setkání v žádném případě nikdo nebude přát, a nezbývá než je důrazně vyzvat: Buďte tak hodní, seďte raději v lokále, a věnujte se konzumaci. Jinak byste mohli dopadnout nějak takhle... On váš přínos pro lidstvo bude v obou případech přibližně podobný, v hospodě i na poli.

                       vlastní foto                                                              picture source

4. Obrazce v obilí je možné, vlastně dokonce nutné, označit jako polehlé, ležící na zemi obilí.

Z hlediska vizuálního (pohled prostého pozoravatele) se jedná o "obilí, jehož stěbla, v protikladu s obvyklým svislým směrem růstu, leží vodorovně nebo téměř vodorovně".

Z hlediska agronomicko - zemědělského se jedná především o "obilí částečně nebo zcela znehodnocené polehnutím, ohnutím stébel k zemi (obtížně nebo zcela neskliditelné)". Ze stejného hlediska se také v mnoha případech jedná o obilí ve vyšší míře napadené škůdci, než okolní porost, také může být ve vyšší míře znehodnocené vlhkostí.

Z fyzikálního hlediska je možné nahlížet na polehlé, ležící na zemi obilí jistě mnoha způsoby, lze vybrat jeden, pravděpodobně velmi typický: polehlé, ležící na zemi obilí je "obilí, jehož potenciální energie je rovna nule nebo téměř nule".

Až na nepatrné výjimky vzniká veškeré polehlé, ležící na zemi obilí, nejenom to, které se vyskytuje v pravidelných obrazcích, téměř identickým způsobem. polehlé, ležící na zemi obilí je totiž obilí oslabené, které polehlo, jehož stébla se položila na zem díky tomuto oslabení, které nastalo až po jeho poškození, nikdy naopak. Obilí bylo nejdřív poškozeno (zprvu bez jakýchkoliv pozorovatelných následků), a teprve jako následek tohoto poškození dojde k jeho oslabení. Většinou velmi zvolna (dny až týdny), a teprve potom nakonec polehne, jeho stébla se ohnou na zem (někdy ani to ne). Zdravé, nepoškozené a neoslabené obilí nepolehne (neohne stébla k povrchu země) téměř nikdy. Veškeré polehlé, ležící na zemi obilí všude na světě, i v obrazcích i jakkoliv nepravidelně polehlé, ležící na zemi, vykazuje naprosto stejné znaky - ohnutá, zbytnělá a prodloužená kolénka, většinou (nad 90%) nezlomená stébla ohnutá těsně nad zemí, nejrůznější růstové anomálie. Nějaký čas po polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) se rostliny snaží opět vztyčit, což se méně poškozeným částečně podaří, některým ne. V prvním případě je možné pozorovat ohnutí kolének, v druhém jejich prodloužení.

Někteří výzkumníci obrazců v obilí se nám domnívají, že působením jakýchsi velmi neurčitě definovaných sil (mikrovlny, infračervené záření, vortexy, minitornáda, víry), které v poli nikdy nikdo neviděl v akci, ani se jejich přítomnost nepodařilo jakkoliv objektivně dokázat, dojde NEJDŘÍVE k prodloužení některých a ohnutí jiných kolének, a teprve následkem takového poškození teprve rostliny polehnou (ohnou stébla k zemi). Všechny takové badatele je nutné jednou provždy vyvést z omylu: K prodloužení a ohnutí kolének nedojde na stéblech obilovin ani jakýchkoliv dalších jedinců čeledi Lipnicovité (Poaceae), ani jakýchkoliv jiných rostlin, NIKDY před polehnutím, ohnutím stébel k zemi, ale až po něm. Dojde k němu (prodloužení a ohnutí kolének) především v důsledku geotropismu, až v době, kdy se polehlá, se stébly ohnutými k zemi, rotlina snaží znovu vzpřímit (činí tak právě prostřednictvím kolének - nodes - jejichž funkcí je kromě jiného i dorovnávání odchylek od svislého směru růstu - negativní geotropismus). Podobně se chovají i rostliny bez kolének a zvýšeným růstem i množstvím buněk v určité části stonku nebo kmene dosáhnou trvalé změny směru růstu..

Jedním ze základních nedostatků prakticky všech dosavadních průzkumů Crop Circles je totiž skutečnost, že si jejich průzkumníci velmi rychle a mnohdy i velmi okázale přizvali na pomoc téměř všechny na světě existující ufology, záhadology, hvězdáře, esoteriky, proutkaře, okultisty, numerology, věštce, psychotroniky, kartáře, vědmy, čarodějnice i nejrůznější další odborníky obdobného zaměření. Na jeden až dva obory lidské činnosti, vědy a poznání, pravděpodobně především v opojení a omámení záhadností a nadpřirozeností pozorovaného jevu, se jim ale podařilo téměř zapomenout. Zapomněli si k řešení celého složitého problému přizvat odborníky z oboru, kteří by k celé problematice mohli jistě "přiložit polénko". Zapomněli totiž na jednu oblast lidské činnosti, která, ač se to nezdá, k problematice obrazců obilí může přinést zdaleka nejvíc vysvětlení, na rozdíl od všech vyjmenovaných. Zapomněli totiž na ... botaniku a zemědělství. Toto pojednání se proto prostřednictvím nové, poměrně komplexní interpetace celého jevu pokouší tuto poměrně zarážející a smutnou skutečnost alespoň trochu napravit.

5. Příčinou vzniku poškození, a z něho plynoucího následného oslabení, byla elektrická energie (průchod elektrického proudu rostlinami), a ten kdo ji dodal, byl výboj blesku - Lightning Stroke, především jeho nejpodstatnější část, tzv. Return Stroke. Podrobnější popis principů a energie výboje blesku by značně přesahoval předpokládaný rámec tohoto přispěvku a případné zájemce je nutné odkázat na odbornou literaturu.

Výboj blesku je příčinou poškození obilovin i mnoha jiných polních plodin a jejich následného oslabení a polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi), stejně jako trav na pastvinách i všech dalších travních, travopolních a obdobných porostů i mimo pole. Naprostá většina takového polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) se odehraje jako polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) nepravidelné – v angličtině Randomly Downed Formation, RDF. Jedná se o několik milionů kilometrů čtverečních poškozených a polehlých, se stébly ohnutými k zemi, rostlin ročně na celé zeměkouli. Pro srovnání - plocha polehlého, na zemi ležícího (ležícího na zemi) obilí, způsobená takzvanými "circlemakery", činí několik set metrů čtverečních ročně, což je řádově přibližně jedna desetimilióntina plochy, vzniklé přírodními procesy, bez zásahu těchto napodobovatelů. Je to asi takový poměr, jako kdyby na deset miliónů lidí připadal jeden circlemaker (ve skutečnosti jich je na světě ještě podstatně méně). Deset miliónů lidí má česká republika, jak by se lidem žilo, kdyby na celých deset miliónů připadal jeden jediný blb! Jak je vidět, lidstvo má proti přírodě ještě pořád co dohánět.

6. Během výboje blesku do pole se v mnoha případech nezanedbatelná část elektrické energie ještě před úplným svedením do země okamžitě rozšíří na velmi krátkou dobu do okolí, díky často vlhkému, a tedy podstatně vodivějšímu povrchu země, především v kolejích po traktoru a v jejich bezprostřední blízkosti, a to až na vzdálenost několika stovek metrů i dál, a odtud teprve rovnoměrně přechází do země. Určitá malá část energie výboje je tímto způsobem převedena i do poměrně vzdálených rostlin nebo jejich kořenového systému, vytvoří se tak v nich zaznamenatelné množství škodlivých chemikálií, díky čemuž časem může dojít na všech těchto místech k oslabení rostlin a následnému polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi), většinou ale až dlouho nebo dokonce velmi dlouho po bouřce, kdy už si ji s pozorovanými následky nikdo nespojuje. Popisované rozšíření energie blesku po zemi je natolik rovnoměrné, že už nepředstavuje větší nebezpečí pro vyšší živočichy, kromě míst velmi blízko u výboje, která jsou samozřejmě velmi nebezpečná vždy. Většinou dochází k tomu, že nejdřív polehnou (ohnou stébla k zemi) místa nejblíž výboji, a postupně se k nim přidávají další, zasažená méně, což může pokračovat až do sklizně.

Na prvním snímku je místo, v jehož blízkosti byl zaznamenán 24. května 2010 přibližně v 17:51 SELČ výboj blesku 22kA, a v nevelké vzdálenosti od něho ještě 8 dalších, v rozmezí od 16 do 58 tisíc ampér, všechny v průběhu necelé minuty. Snímek byl pořízen o tři dny později, 27. května, kdy ještě stále nebyly pozorovány na rostlinách žádné známky tendence k polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi), křížek označuje místo, ze kterého byl pořízen druhý snímek. Ten byl pořízen v den, kdy se polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) objevilo poprvé - 3.června, deset dní po výboji. Třetí snímek ze stejné lokality byl pořízen o dva měsíce později, 1.srpna, těsně před sklizní, tentokrát spíš v blízkosti dalšího výboje z popisované série - 16 tisíc ampér. Několik hodin po první návštěvě místa zásahu blesku, kdy byly pořízeny první snímky polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi), bylo zjištěno poškození paměťové karty ve fotoaparátu a celkem 21 snímků bylo neobnovitelně vymazáno. Několik hodin před ztrátou dat (ještě večer téhož dne) snímky na kartě prokazatelně byly, po jejich ztrátě (zjištěno následující den ráno) už na kartu nebylo možné ukládat data v původním rozsahu, paměťové buňky ve kterých se nacházela data ztracených snímků byly nenávratně zničeny (došlo k nenávratnému a přeformátováním neobnovitelnému snížení kapacity karty; poškozená místa se ale dál chovala, jako by do nich bylo možné data ukládat, dala se i číst, jen ož obsahovala jednou provždy samé nuly; bylo jen možné kartu přeformátovat prostřednictvím UNIXu na sníženou kapacitu, čímž došlo k vyřazení poškozených sektorů a nebylo je možné využívat). Pravděpodobně není vyloučeno, že se na popsaném efektu mohl podílet zbytkový statický náboj, přetrvávající nehluboko v podzemí na izolovaných místech. Takovou domněnku by ale bylo nutné objektivně prověřit měřením na místě. Nepopiratelným faktem zůstává, že v průběhu zkoumání obrazců bývá někdy zvýšené množství elektrostatického náboje přesně v místě jejich výskytu skutečně naměřeno, a ještě mnohem častěji se vyděšeným průzkumníkům jejich mikroelektronické přístroje (mobily, fotoaparáty, kamery) chovají přesně tak, jako by tam zvýšené množství statické elektřiny bylo. Všechny tři vlastní fotografie.

7. polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) obilí ve formě pravidelných obrazců, na rozdíl od běžného nepravidelného, vzniká jen z velmi obtížně stanovitelných příčin. Není vyloučeno ani to, že některé konkrétní příčiny mohou být velmi odlišné, místo od místa. Jako jedna z poměrně pravděpodobných možností se jeví ta, že velmi podstatná část výboje se nešíří do okolí po povrchu země, jak tomu může být v případech nepravidelného polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi), ale pokračuje okamžitě bez přerušení kolmo dolů rovnou pod zem, takže se výboj nad zemí, v těsné blízkosti povrchu i pod ním chová jako vodič, skrz který prochází proud, často i několik set tisíc ampér. Chová se jako elektrický vodič, protínající povrch země, skrz který nerušeně prochází proud, který se od něho nešíří do okolí, kam se šíří jen jevy indukční a elektromagnetické. Obrazce v takových případech mohou někdy velmi nápadně připomínat obrazce vytvořené v kovových pilinách prostřednictvím magnetického pole. Některé obrazce a jejich přibližný princip vzniku by tak dokonce bylo pravděpodobně možné nasimulovat v laboratoři. V okolí takového vodiče, nebo několika vodičů, se mohou vytvářet různé elektromagnetické i interferenční obrazce. Musí k tomu samozřejmě mít podmínky - v místě by se proto měl nacházet nějaký relativně dobrý podzemní vodič proudu. Vzhledem k tomu, že v podzemí industrializovaných krajin se takové vodiče poměrně hojně vyskytují (nejrůznější inženýrské sítě; pokud je zrovna nějaké babky nevykopou ze země), je možné, že podobné struktury se na vzniku některých obrazců skutečně podílejí. V některých případech se může jednat o geologické zlomy, které se na místech vzniku obrazců vyskytují také poměrně často. Podobně se mohou chovat i prameny, jistě hojně přítomné na mnohých lokalitách pradávného osídlení i kdekoliv jinde.

V úvahu přichází i ta možnost, že se nic podobného na některých místech dopadu výboje blesku do pole nenachází, ale vrstva bezprostředně pod povrchem země se během dopadu výboje chová podobně, jako dielektrikum kondenzátoru - jde o poměrně nevodivý subjekt, ve srovnání s jinými vrstvami prakticky izolant, který leží na vrstvě mnohem vodivější, což by mohla být především vodonosná geologická vrstva (druhá, spodní elektroda kondenzátoru; horní elektrodu tvoří vlhký povrch země). Během dopadu výboje dojde k průrazu tohoto dielektrika, a tedy ke svedení proudu poměrně rychle pod zem, bez dalšího šíření po zemi, a výboj tak opět připomíná jen vodič proudu, umístěný kolmo nad zemí a vedoucí skrz ni pod povrch. V takovém případě může být dokonce značná část rostlin v blízkosti zasažená pouze elektrickou indukcí (takové rostliny lze vymezit poměrně přesným kruhem). Rostliny v bezprostřední blízkosti výboje blesku také mohou být zasaženy koronovým výbojem, který se vyskytuje v jeho těsné blízkosti až do vzdálenosti několika metrů, v případě extrémně silných výbojů až desítek metrů, a vymezuje ho opět poměrně přesný kruh. Koronový výboj tvoří v případě blesku něco jako slaběji zářící obal výboje, a je možné jej zaregistrovat na některých fotografiích blesků, je ale téměř vždy přesvícen hlavním výbojem (Return Stroke), což je skutečně gigantická záležitost, mimo jakoukoliv běžnou lidskou představivost. Kolmým výbojem blesku mířícím do středu země lze vysvětlit i zdánlivě nepochopitelnou skutečnost, že se na některých šikmých návrších vytvoří sice oválné (elipsoidní) obrazce, které se ale při pohledu shora během leteckého snímkování jeví jako poměrně přesné kruhy.

8. V předchozím bodu definované struktury (napomáhající svedení blesku pod zem bez jeho dalšího šíření do okolí, něco jako přírodní podzemní hromosvody) by se mohly týkat i některých archeologických památek, z nichž se mnohé vyskytují na místech takzvaných Cropmarks, Soilmarks nebo Frostmarks. Jejich podrobnější charakteristika by značně přesáhla předpokládaný rozsah tohoto příspěvku, takže snad jindy nebo jinde. Je možné, že podzemní útvary, které občasné zjevování vyjmenovaných jevů způsobují, se skutečně někdy mohou částečně na vzniku některých obrazců podílet (některé části obrazců mohly vzniknout s jejich přispěním). Smutným průvodním faktem výzkumu jevu Crop Circles se jeví skutečnost, že na místech, která by se těmto jevům měla věnovat nejvíc, především nejrůznější webové stránky které se věnují problematice Crop Circles, se o těchto jevech nenachází téměř ani sebemenší zmínka.

Zdroj, dnes již nefunkční - www.cropcirclesdatabase.org 

9. Zabodnutý kolík v centru obrazce.

Po objevení některých obrazců průzkumníci často zjistí, že v centru nebo jeho blízkosti se nachází něco, co je možné považovat za místo, kde byl předtím zaražen kolík do země, od něhož vedl provázek, a tak dále. Bez zaváhání potom označí takový obrazec za padělek, vyrobený lidmi.

Není možné se zlobit na nikoho, kdo považuje circlemakery za jedince velmi hloupé (viz D&D). Každý, kdo na místě něco podobného objeví, by se ale měl nejdřív zamyslet nad tím, jak je možné, že na místě, na kterém někdo tajně vyráběl kruhy, zarazil kolík, vyrobil kruh, a po vytažení kolíku se ani nenamáhal pečlivě zahladit stopy. Otázka by proto měla znít spíš takto:

"Jak to, že se zde pokoušel tajně vytvořit kruh někdo tak hloupý, že do země zarazil kolík, vytvořil kruh, kolík vytáhl a ani se nenamáhal po něm zahladit stopy, aby se tak bezděčně neprozradil hned prvnímu návštěvníkovi?"

Bylo to tím, že ten, kdo na místě doopravdy byl a obrazec vytvořil, rozhodně nebyl hloupý. Nikdy za sebou stopy nezahlazuje, nemá toho ani v nejmenším zapotřebí, naopak, nechává jich za sebou skutečně maximum, skoro jako by si přál být co nejrychleji odhalen a svým pronásledovatelům chtěl sdělit něco jako:

"Hihihi, i v případě, pokud mě odhalíte, stejně mě nikdy nechytíte."

zdroj obrázku

 

Možnost vzniku efektu "zabodnutého kolíku" prostřednictvím výboje blesku totiž prokazatelně existuje, v okamžiku výboje jeho šířka kanálu nepřesahuje 5 mm a prochází skrz něj energie, na kterou by elektrická lokomotiva ujela několik tisíc kilometrů. Na příkladu je možné vidět, jaké mohou být mechanické účinky bleskového výboje. Výboj procházel po "underground pipe", která může být v hloubce okolo 1m i víc. Jak potom může vypadat stopa po výboji blesku, který pokračuje po doteku s povrchem přímo kolmo dolů pod zem? Čelo dopadajícího Return Stroke - hlavního výboje (mimochodem, pohybuje se rychlostí jedné až dvou třetin rychlosti světla) by bylo možné přirovnat velikostí nejvýš ke krabičce zápalek, která ale obsahuje energii elektrické lokomotivy (a váží přibližně také tolik). Stačí se podívat na jakoukoliv jinou fotografii, na které jsou zaznamenány mechanické následky dopadu výboje blesku – poškozené a přeražené stromy, vedení vytrhané ze zdi, proražené střechy domů – a uvědomit si, co se na místě dělo, jaké elektrotepelné a termomechanické děje se tam odehrávaly.

Další dělení na body by tento příspěvek pravděpodobně spíš jen znepřehlednilo, pokračovat proto bude už jen dělením na odstavce.

Odchylky kompasu od běžného směru?

Po průchodu proudu několik set tisíc ampér skrz jakýkoliv zmagnetizovatelný materiál zůstává tento materiál po delší dobu - týdny i déle - znatelně zmagnetizovaný, zmagnetizuje se vše až několik desítek metrů daleko, magnetický impuls je nepředstavitelně silný. Na každém poli se nachází určité množství železa (otěry zemědělského náčiní, odpadlé součástky) jako kov i ve formě hydratovaných oxidů. Zmagnetizování hromosvodu slouží jako poměrně přesný ukazatel proudu, který skrz něj prošel během výboje. Pod mnoha lány obilí se nachází poměrně mnoho kovových struktur, zhotovených z feromagnetických materiálů (vodovodní a jiné potrubí). Některé zavlažovací trubky, ústící na povrch, můžou současně působit jako hromosvod a být tak zasaženy i zmagnetizovány. Průměrný obsah železa v orné půdě je okolo 30 g/kg. Také viz LI(R)M, GOOGLE.

Nefunkční mikroelektronika?

(digitální fotoaparáty, kamery, mobilní telefony, nefungující paměťové karty a jiné).

Na místě se vyskytoval před nějakým časem obrovký, naprosto nepředstavitelný elektrostatický náboj. Ne pouze takový, jakým učitelé vychylují v hodinách fyziky lísky elektroskopů (řádově mikrojoule), ale megajouly až gigajouly i víc, díky nimž by elektrická lokomotiva mohla ujet tisíce kilometrů. Malá část z něho se dosud může skrývat nehluboko v podzemí. Mimochodem, v návodu každého mikroelektronického přístroje je napsáno tlustými písmeny něco jako: "May cause problems under static electricity". Lidé, kteří někdy pobývali v blízkosti van der Graafova generátoru (statisíce až miliony voltů) pozorují u takových přístrojů výpadky funkce, vypínání, restartování. Během návštěvy jakéhokoliv obrazce v obilí se jeho pozorovatelé vyskytují na místě, kde jakoby před nějakým časem pracovalo najednou několik miliard největších vdGg, jaké kdy byly na světě sestrojeny. K dosažení napětí a proudů, jaké se vyskytují ve výboji blesku, by nestačilo ani několik miliónů temelínských elektráren najednou (generátor 200MW by dodával při jednom miliónu voltů 200 A, slovy dvěstě ampér, což je ve srovnání s několika miliardami voltů a dvěstě tisíci ampér méně než milióntina; dvěstě tisíc ampér je proud sice nikoliv průměrného, ale poměrně běžně se vyskytujícího blesku, nehledě na to, že několikrát do roka bývají naměřeny i blesky, které mají jen "něco pod" milion ampér).

Jak je možné, že některé obrazce jsou tak nepředstavitelně složité, zdánlivě jakýmikoliv postupy nezhotovitelné? Na tom mají hlavní podíl dva fyzikální jevy: rezonance a interference. Na místě, kde probíhá výboj blesku, se odehrávají nepředstavitelně silné fyzikální pochody (a nepředstavitelně prudké změny), mechanické i elektrické. Pochody mimo jakoukoliv běžnou lidskou představivost. Jsou tam potenciálové rozdíly miliónů i miliard voltů, probíhají tam proudy desítek až stovek tisíc ampér, náběhová hrana elektrického impulsu má strmost stovek tisíc ampér za jedinou(!!!!!) milióntinu(!!!!!) sekundy, čelo hlavního impulsu (Return Stroke) se pohybuje rychlostí 1/3 -2/3c (100-200 tisíc kilometrů za sekundu). Bezprostředně po dopadu běžného výboje vznikne přesně v místě jeho dopadu zaznamenatelné lokální mikrozemětřesení magnitudy 3-4 (nezpůsobuje žádné škody, kdyby nebylo hromu, bylo by jen stěží zaznamenatelné smysly). Ještě před dopadem výboje na zem se začíná vzduchem šířit obrovská tlaková (rychlostí zvuku) a rázová (nadzvuková) vlna, a rychlostí světla se odtud šíří nesmírně silný impuls elektromagnetického záření prakticky všech vlnových délek, jaký nemá ve fyzikální praxi obdoby. Mezi všemi těmito jevy se v případě výbojů dopadajících jen několik metrů až desítek metrů od sebe odehrávají stěží představitelné rezonance a interference. Jistě nikdy nebudou existovat průzkumníci, kteří by se na takových místech vyskytovali a něco tam měřili. Takoví průzkumníci by měli velmi malou trvanlivost a museli by být velmi často obměňováni. V některém předchozím odstavci bylo znázorněno, že za určitých okolností mohou některé obrazce připomínat obrazce vytvářené v kovových pilinách během průchodu proudu vodičem. Už i jeden jediný obyčejný kruh v obilí velmi nápadně připomíná obrazec, jaký vytvoří kovové piliny rozsypané na desce, skrz kterou kolmo vede vodič, jímž prochází elektrický proud (magnetické pole rovného vodiče). Zde je možná na místě připomenout, že v okamžiku výboje blesku ve vzdálenosti do několika stovek metrů, se i tak nemagnetický materiál jako je stéblo obilí, může chovat jako zcela normální elektromagnet a vykazovat magnetické vlastnosti, prochází jím totiž indukovaný elektrický proud. Ten je zpožděn pouze o rychlost světla, což je jedna milióntina sekundy při vzdálenosti třista metrů. To vše díky indukci elektromagnetické, a další proud skrz ně mohl procházet už několik okamžiků předtím, díky indukci elektrostatické.

Na závěr bude připojena malá předpověď míst, pro anglicky hovořící jedince takzvaný forecast, kdy a kde se letos (2011) vyskytnou obrazce v obilí. Samozřejmě se bude jednat o předpověď zcela obecnou, nijak přesně konkretizovanou, která ale mnohé napoví.

Kde?

Jedině tam, kde byly bouřky, nikde jinde. Přesněji řečeno tam, kde proběhl výboj blesku přímo do země, tj. výboj mrak-zem. Stačí se zeptat meteorologů, oni ty záznamy mají poschovávané mnoho let dozadu (Aldis, Celdn, Nordlis, Euclid a další). Mimochodem, jejich záznamy jsou velice přesné, dobu kdy se výboj odehrál mají zaznamenanou s přesností větší než je tisícina sekundy, a lokalizace místa je v některých případech i přesnější než desítky metrů (některé blesky jsou ale mnohonásobně větvené, takže následky mohou být pozorovatelné i v poměrně velké vzdálenosti od naměřeného - průměrného místa dopadu). Meteorologové jsou ale lidé od přirozenosti skromní, a to že něco takového zvládají, nevytrubují za každou cenu vždy a všude do světa, na rozdíl od některých psychicky labilních jedinců.

Kdy?

Jedině po bouřce, ale k tomu ve zdaleka největším množství případů dokonce až velmi dlouho po bouřce (běžně kolem 10 dnů, ale i víc než dva měsíce). Společným znakem téměř veškerého polehlého, na zemi ležícího (ležícího na zemi) obilí, ať už v pravidelných obrazcích, nebo zcela nepravidelných strukturách, je skutečnost, že prvotní příčinou polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) je sice výboj blesku, ten ale po kontaktu se zemí velmi často neputuje přímo kolmo do podzemí, ale předtím se nejdřív po poli "rozprskne" nebo "proběhne", nejčastěji v kolejích po traktoru a v jejich blízkosti, a teprve odtud s malým zpožděním putuje definitivně do podzemí (přičemž se ještě potká s kořenovými systémy rostlin). Samotný fyzikální princip zvýšené elektrické vodivosti vlhkého povrchu země, a ještě vyšší vodivosti rozježděných kolejí po traktoru, kde se vlhkost drží nejvíc, ve srovnání s vrstvami bezprostředně pod nimi, obsahujícími podstatně méně vlhkosti a díky tomu téměř nevodivými, mu k tomu totiž ani mnoho jiných příležitostí nedává. Zdánlivě přitom nenapáchá téměř žádné škody, kromě toho, že se v rostlinách vytvoří určité, "nadlimitní" dávky škodlivých chemikálií, a mikroskopické, vizuálně neregistrovatelné poškození tkání, buněk a pletiv. Téměř nikdy také polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) nenastane bezprostředně po tomto výboji, v řádu minut až hodin, ale odehrává se až po několika dnech, mnohem častěji týdnech, někdy nestačí ani celý jeden měsíc, je třeba počkat dva. Není vyloučeno, že k velké většině případů polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) obilí, které nastaly velmi krátce po bouřce, došlo především díky tomu, že rostliny k tomu byly už před několika týdny "připraveny" úplně jiným elektrickým výbojem, který však už nikdo nepamatuje. Proces slábnutí a degradace rostlinných tkání po průchodu elektrického proudu je totiž velmi pomalý, jedná se o proces biologický, fyziologický, a trvá mnoho hodin a dnů, na rozdíl od procesů chemických a elektrochemických, které se odehrály po výboji během několika vteřin až minut, a procesů fyzikálních - vedení elektřiny a indukce, které se všechny odehrály během výboje, který netrval déle než tisícinu sekundy, nebo v čase bezprostředně následujícím, který netrval o mnoho déle. Proces indukce probíhá rychlostí světla, proces vedení proudu o něco pomaleji. Pravděpodobnost, že se na polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) obilí nějakým způsobem podílí elektrická energie výbojů, která se šíří v kolejích po traktoru, podstatně zvyšuje i prokazatelně pozorovatelná skutečnost (stačí se podívat na Google maps nebo jakékoliv letecké snímky kdekoliv na světě, pořízené v období růstu a zrání obilí), že polehlé, ležící na zemi obilí skutečně v největším množství případů sleduje směr kolejí po traktoru, a nejčastěji vůbec se vyskytuje v blízkosti kolejí u kraje pole, které mají vodivost nejvyšší (jsou vícenásobně přejížděny a traktory se v jejich blízkosti otáčejí). polehlé, na zemi ležící obilí také jen málokdy překračuje hranice polí, která jsou od navzálem poměrně s jistotou galvanicky oddělena (příkopy, meze, cesty, stromořadí).

Mimochodem, letos si jarní bouřky v Británii dávají poměrně načas (alespoň na místech s nejčastějším výskytem obrazců), není tak vůbec vyloučeno, že tolik oblíbené "žluté řepkové období" bude letos podstatně slabší, než tomu bývá v jiných letech.

To by bylo pro začátek vše, pokračování v některém následujícím dílu. V něm by mohl být například vysvětlen možný princip vzniku nejjednoduššího obrazce - kruhu, ale i obrazců složitějších - dvě soustavy soustředných kružnic, částečně se prolínajících, a jejich interference (obdoba kruhů na vodě). I přes to, co všechno už zde bylo vyloženo, to není zdaleka vše a zdaleka to nejpodstatnější, kromě elektrického proudu, který je sice prapříčinou všeho, ale pracuje ve spojení s mnoha ději a jevy, jejichž principy budou teprve objasněny. Budou popsány nejdůležitější fyzikální, chemické a biologické procesy, které se na vzniku polehnutí, ohnutí stébel k zemi (ohnutí stébel k zemi) podílejí, v jakém pořadí a časech se přibližně odehrávají.

V příspěvku, který by mohl následovat po něm, bude popsán dosud nikdy nepopsaný fenomén. Nikdy neobjevený a nepopsaný, pravidelný a poměrně typický obrazec v obilí (Česká republika). Nejedná se o pouhý kruh, velmi podobné, tvarově téměř shodné obrazce byly objeveny už i v Německu, Itálii a Británii, lišíly se jen velikostí. To podporuje teorii, že se na jejich vzniku mohou podílet nějaké velmi podobné fyzikální principy, a nejenom ty. Nezveřejněný obrazec byl zachycen pouze zcela nevědomky prostřednictvím leteckého snímkování, nikdy nezkoumán na místě jakýmikoliv průzkumníky, objeven až několik let po vyfotografování, pouze na snímku. Minul jej tak osud, který přibližně od roku 2006 provází z nějakého záhadného důvodu téměř všechny jeho předchůdce, souputníky i následovníky, které jsou téměř bez výjimky do jednoho na stránkách www.cropcircles.cz označeny jako "pravděpodobně padělek - probably hoax", nebo rovnou raději jako "padělek - hoax", nejčastěji asi díky "otvoru po zapíchnutém kolíku" v centru obrazce, a dál už jim nikdo nevěnuje žádnou pozornost. Přesto všechno se ale s poměrně velkou pravděpodobností může jednat o obrazce, které žádní pomatení náměsíčníci, ploužící se nocí po polích s prkýnky a provázky, nezhotovili. Nevěříte?

Po něm by mohl následovat příspěvek Čáry v obilí. Nebo naopak.

Jan Ledecký

V případě zájmu kontaktujte cropcirclesonline@gmail.com