Rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou říší

Rozdíly v účinku výboje blesku na rostliny a živočichy

Nejpodstatnějším rozdílem mezi živými tvory a rostlinami je skutečnost, že živočich, zasažený účinkem blesku, je okamžitě velmi nápadně odlišný a snadno vizuálně rozlišitelný od živočicha, kterému se nic takového nestalo. Něco podobného se týká i živočichů, kteří byli výbojem pouze zmrzačeni nebo poraněni, a přežijí, i když s potížemi. Takový živočich, který přežil, pokud neupadl do bezvědomí (čímž by se také velmi podstatně lišil od rostlin), by totiž delší dobu po poli velmi nekoordinovaně poskakoval, čímž by se od rostlin opět velmi významně odlišoval.

V případě rostlin ale taková pravidla vůbec neplatí. Rostliny, pokud nejsou velmi výrazně mechanicky poškozené nebo ohořelé, se totiž delší dobu naprosto nijak neodlišují od svého okolí, ani svou situaci nedají najevo jakýmkoliv rychlým pohybem, natož aby po poli poskakovaly - tzv. Poker Face. Dokonce i rostliny nebo ty jejich části, které byly průchodem elektrického proudu okamžitě usmrceny, a to i ty, které obdržely mnohonásobek elektrické energie, potřebné k jejich usmrcení, jsou ještě několik dnů od rostlin jakoukoliv poškozující energií zcela netknutých prakticky k nerozeznání. Situaci usmrcených rostlin je možné přirovnat například k utržené květině ve váze s vodou. Její stonek, listy i květ budou ještě řadu dní k nerozeznání od květin neutržených, i když už má třeba kořeny zcela mrtvé. Nějaký čas ještě zcela normálně vykazují látkovou výměnu. Mnoho zcela uhynulých částí rostliny, obsahujících již jen mrtvé buňky a zdánlivě zcela suchých, může ještě dlouhou dobu plnit funkci vodivého pletiva, a pokud nejsou nějak výrazně poškozeny, živé části jimi oddělené od zbytku rostliny mohou nerušeně pokračovat v růstu a nadále se účastnit všech životních funkcí rostliny, tj. především fotosyntézy a látkové výměny, i dozrávání, pokud se na nich vyskytují rozmnožovací orgány. (timelapse, foto)

Prakticky veškeré rostlinstvo, které bylo zasaženo bleskem a v důsledku toho oslabeno a poškozeno, kromě toho po nějaké době vykazuje řadu druhotných následků a poškození. Namátkou druhotné napadení oslabených rostlin a tkání jakýmikoliv rostlinnými i živočišnými škůdci, hniloba kořenů a hlíz, plísně, deformace a poškození plodů. Veškeré takové druhotné následky mohou být zaměněny a méně odborně vzdělanou částí populace omylem vydávány za původní příčinu poškození rostlin, a v odborné literatuře je možné se na mnoha místech dočíst, že k tomu skutečně velmi často dochází.

Díky tomu, že pro laiky pole s mrtvými a více nebo méně poškozenými rostlinami vypadá velmi často (hrubým odhadem přes 90% případů) ještě poměrně dlouho po bouřce (dny, týdny) prakticky jako netknuté, pravděpodobně jednou z hlavních příčin, proč je výbojům blesku v otázce poškození plodin přikládán prakticky nulový význam, nebo význam mnohem nižší, než tomu ve skutečnosti je (netýká se odborné literatury). Ono pole tak vypadá i pro opravdové odborníky, změny by bylo možné zjistit jen poměrně důkladným laboratorním průzkumem. Například snížení nebo absenci metabolismu. Přesněji řečeno, změny pozorovatelné jsou, i pouhým okem. Povadnutí listů, předčasné sklánění klasů k zemi (převážně ječmen), zpomalení dozrávání. Je však velmi obtířné je rozeznat od běžné tolerance růstu a dozrávání, působení náhodných i nenáhodných lokálních podmínek. Například lokální diference v dodávce živin, lokální odchylky v přísunu vlhkosti. Jedná se velmi často o porostové příznaky (cropmarks) projevující se v důsledku přítomnosti struktur v podzemí, viz Archeologie. Týká se hlavně obilovin, protože vliv zásahu blesku do rostlin s nízkou hustotou osevu je zemědělcům dostatečně dobře znám a v odborné literatuře odpovídajícím způsobem zpracován, jak je zmíněno na jiných stránkách tohoto webu. Zemědělci velmi dobře vědí, a také se ve zmiňované odborné literatuře opakovaně zmiňují a fotografiemi dokládají, že po výboji blesku do pole s jakoukoliv pěstovanou plodinou dojde ke vzniku kruhového útvaru znatelně poškozených, nebo dokonce mrtvých rostlin.

Obrázek "Tančícího Ďábla" ("The Moving Devil") (pic). Je možné pokusit si představit, jak si lidé v minulosti představovali ďábla? A jak interpretovali bouřky a blesky? Snad dílo Boží? Jako rej víl a nymf? Jako tanec andělů? Nebo raději, jako tanec ďáblův? Samozřejmě je správná jedině a pouze poslední varianta. Obrázek naprosto přesně reprezentuje a vysvětluje, v rámci sdělných možností a schopností dobových umělců, že pravidelné obrazce v obilí jsou utvářeny po dopadu výboje blesku do pole, nad kterým se přehnala bouřka. Jasněji už to říct nemohli. Obrázek je jedním políčkem z celé mozaiky v řadě důkazů, že zemědělci a zainteresované osoby znají příčiny vzniku pravidelných obrazců v obilí odjakživa. Jen si všichni z lidstva prostřednictvím přírody dělají hlavně s její pomocí desítky let, stovky, tisíce let opravdovou, upřímnou legraci. Snad tak mělo být zbytku lidstva jednou provždy důrazně naznačeno, aby se jim příliš nes... nepletl do řemesla. Především nevzdělancům, polovzdělancům, pavědcům a samozvaným vědátorům.

Stačilo tak málo. Trocha představivosti, trocha interpretačních schopností, trochu ochoty řešit náznaky a podobenství, také trocha schopnosti a ochoty potlačit vlastní hloupost a zaostalost. Také stačilo si přečíst, co napsal okolo roku 1652 pan Plant o povětrnosti a jejích důsledcích ve Staffordshire, a problém mohl být vyřešen. Jenže záhadologové by přišli na desítky let o chlebíček, řadu konspiračních teorií a o zcela nezaslouženou popularitu.

Je možné považovat za téměř jistou skutečnost, že zemědělci o výskytu kruhů v obilí vědí odjakživa, pravděpodobně i tuší nebo dokonce velmi dobře znají příčinu, všechny tyto informace si předávají ústním podáním z generace na generaci, a vše se jim daří před veřejností úspěšně utajit. To všechno především proto, aby to Matce Přírodě nepokazili, tu legraci, kterou si tak úspěšně po celá léta vlastně i s jejich dopomocí z nebohé laické veřejnosti dělá, od doby co lidé lidmi jsou (na přesnou dataci existují rozdílné názory). Po objevení kruhů se pravděpodobně už jen baví pozorováním, jak se po nich prohánějí skupinky nejrůznějších samozvaných "vědátorů", záhadologů, ufologů, parapsychologů, pseudovědců, vyznavačů víry v mimozemšťany, pavědců a podobné pakáže jako masařek po hovně.

Jak je zmíněno v předešlém textu, jmenované typy výzkumníků patří přesně mezi onu nedovzdělanou část populace, která naprosto bez výjimky zaměňuje příčiny a následky, a veškeré druhotné následky výbojů blesku dokáže považovat za příčiny prvotní, které měly všechna poškození a anomálie na místě přítomné způsobit samy. V jejich výplodech je potom možné dočíst se o plísňových a houbových chorobách šířících se do kruhu, o houbové chorobě hmyzu která zabíjí mouchy tak rychle, že se ani nestačí pustit stébla, a podobné voloviny. Například plísňová choroba a hniloba, která napadá vnitřek řepných bulev, přitom se ale mezi rostlinami přenáší a rozšiřuje do kruhu (!). Z vnitřku řepy do vnitřku jiné řepy, bez jinak viditelného dalšího poškození rostlin. Že by nějaký bezkontaktní přenos, nebo rostlinná sugesce či autosugesce? I když je nutné brát v úvahu, že velmi podobně se šíří záhadologické myšlenky: Z vnitřku řepy (lebky) jednoho záhadologa do vnitřku řepy jiného záhadologa...

Rozdíl mezi rychlostí, jakou uschne rostlina, která má jen mrtvé kořeny, a nepřerušený transport vody, a rostlina, které byl transport vody zcela přerušen, je obrovský. V prvním případě nastane viditelné povadnutí listů až po řadě dnů, v druhém během minut (budou doprovodnéfotografie)

Jedině rostliny, které obdržely dávku energie mnohotisíckrát převyšující dávku smrtelnou, mohou být okamžitě po výboji zežloutlé, zhnědlé, zčernalé, zuhelnatělé až ohořelé (viz "anomálie"). Takové rostliny, které skutečně vykazují následky výboje blesku opravdu na místech výskytu CC nalézány jsou, jak dokládají tisíce svědectví a fotografií. Je proto nutné za ně všem průzkumníkům CC velmi hezky poděkovat. Jedná se ale v naprosté většině případů o několik kusů, v případě obilí se může jednat snad i o několik desítek až stovek kusů (při hustotě tisíc rostlin na metr čtvereční). Jeden hektar jich obsahuje přibližně deset miliónů, a kdo chce, ať se je tam po bouřce vydá hledat. Během několika dnů ale po nich nebude na poli už ani památky. Větší usmrcené rostliny jsou samozřejmě delší dobu po bouřce snadno rozlišitelné, mrtvé stonky obilí ale po krátké době uschnou a rozpadnou se na prach, podobají se například rostlinám brambor druhý den nebo déle po sklizni. Podstatné je, že rostliny jsou natolik poškozeny, že je i přerušen jejich koloběh vody, který jinak může nerušeně probíhat ještě dlouho i v téměř mrtvých rostlinách. Rostliny v bezprostřední blízkosti výboje (desítky centimetrů) mohou být výrazně poškozené i mechanicky, mírně až do vzdálenosti několika metrů. Každopádně rostlin viditelně poškozených je jen nepatrné procento ve srovnání s rostlinami, které byly sice výrazně poškozeny, ale přežily, a velmi dlouho na nich nebude pozorovatelné naprosto nic.

Například paní Plíšková popisuje místo, na kterém rostliny zežloutly. Po několika dnech tyto rostliny "zmizely" (přibližná citace). Žluté rostliny byly rostliny zcela mrtvé, už během prvního pozorování, a během několika dnů seschnou a rozpadnou se natolik, že už jejich zbytky ani návštěvníci nepovažují za rostliny. Běžné polní rostliny v zeleném stadiu vzrůstu, tj. spíš ve vegetativní fázi vývoje, seschnou jen na 2-3% původní hmotnosti a objemu. Nebude na škodu umístit sem nějaké to timelapse, zatím alespoň několik snímků. (řepka)

Další nezanedbatelnou skupinou rostlin jsou takové, které sice zahynou, ale až během několika dnů nebo dokonce týdnů. Nahromadilo se v nich, také v jejich kořenových systémech a okolní půdě převážně působením elektrolýzy tolik škodlivých chemikálií, že během nějaké doby zahynou. Takové rostliny usychají velmi zvolna, koloběh jejich tělních tekutin není přerušen a nemusejí být tolik rozlišitelné od okolí. Vyznačují se například hluchými klasy, ale pokud jsou zasaženy energií až v době, kdy už jsou zrna podstatně vyvinuta, i když například jen v období mléčné zralosti, mohou i dozrát, i když ne v takové kvalitě jako u nezasažených rostlin. Semena mohou být menší, nezvykle tvarovaná - seschlá, pokroucená, protože místo typického zrání jaké probíhá ve zdravých rostlinách už jen spíš vysychala do své konečné podoby. Všechny případy poškození rostlin popsané v tomto odstavci také byly průzkumníky na místech výskytu CC opakovaně nalézány, a je nutné jim za to hezky poděkovat.

Zárodek se sice vyvinul do té míry, že je schopen vývoje, ale může být poškozený, a zbytek semene podporující klíčení, především zásoby škrobu, nemusí být vyvinutý do té míry, jako u zcela nepoškozených a zdravě dozrálých semen.

Porost se v takovém případě může výrazně odlišovat barvou od nepoškozených dozrávajícího rostlin. To samozřejmě neznamená, že ze zrn nebude možné umlít mouku a z té upéct housky. Klíčivost bude s velkou pravděpodobností poněkud slabší, a i to, co by vyklíčilo, nemusí zdárně dokončit vývoj. Nemusí mít dostatek zásobních látek k tomu, aby se rostlinka dostala až nad zem.

Část jejich tkání může být poškozena proběhlými negativními vlivy, proto mohou dosahovat i nezvyklých tvarů..

Rostliny jen poškozené nezahynou vůbec, ale na nějaký čas znatelně zpomalí vývoj. Projeví se u nich podstatnou měrou nerovnoměrnost dozrávání, nastane obdoba šoku z přesazování. Mechanismus růstu rostlin po poškození elektrickým proudem bude věnováno mnohem víc místa na jiných stránkách. (chronologie, EPP a další)

V případě zájmu kontaktujte cropcirclesonline@gmail.com